Balení potravin

balene_potr_1Balení potravin

Každý, kdo někdy třídil oblečení a potravinové zásoby promíchané v cestovním zavazadle, ví, že důležité je nejen správné množství a složení jídla, ale i vhodně zvolené obaly. Nabídnu pár možností a do diskuze pod článkem můžete uvést svoje osvědčené (nebo naopak neosvědčené) tipy i vy.

Kdysi jsem hodně používala domácí svářečku fólií, ale protože moje veteránka vytvářející jednoduchý svár pomocí tenkého drátku nepodávala příliš přesvědčivé výkony, používám ji dnes už jen zřídka a pouze u takových věcí, u kterých porušení obalu nezpůsobí v zavazadle lokální katastrofu. Současné modely s dvojitými nebo širokými sváry jsou určitě spolehlivější a jejich vlastníci se otázkou do čeho cestovní stravu zabalit zabývat nemusí, protože mají vyřešeno. My ostatní musíme sice trochu improvizovat, ale naštěstí se vcelku spolehlivé obaly dají vytvořit i s tím co máme běžně doma k dispozici.

 

PET láhve s širokým hrdlem

Jsou velmi pevné a hodí se na sypké potraviny, pokud nebalíme jednotlivé porce, ale plánujeme vždy potřebné množství odsypávat. Je dobré mít sebou něco, co může posloužit jako odměrka, případně odměřovat jednotlivé dávky při plnění láhve a dělat si značky na láhev. Nedostatkem druhé metody je, že při smáčknutí poloprázdné láhve už jsou značky celkem k ničemu.

Na malá množství tekutin používám malé lahvičky (cca 100 – 150 ml) od jakýchsi zakysaných mléčných nápojů. Bude to asi něco jako Actimel, ale na rozdíl od něj mají lahvičky šroubovací uzávěry. Na nejmenší jsem kdysi narazila v Tescu, ale myslím, že už je tam nemají. O něco větší se dají koupit v Lidlu a možná v Globusu. Je to ale jen taková zbytečnost pro změkčilce, kteří si chtějí přidat ocet do čočky, citronovou šťávu do čaje a trochu oleje do jídla. Správný drsňák první dvě možnosti nepotřebuje a olej si vezme do pořádné láhve, protože ví, že lepší zdroj energie jen tak nenajde, takže olej je základem každého jídla. (Možná by se ale lahvičky daly použít i jako větší kořenky, protože s nástupem digitální fotografie se pro tyto účely dříve oblíbené krabičky od kinofilmů staly nedostatkovým zbožím.)

 

Plastové obaly od potravin + izolepa

plátky zabalenéPři balení porcí pro 4 osoby často používám polypropylenové sáčky, ve kterých se prodává rýže a luštěniny. Většinu jídel balím minimálně do 2 balíčků a obsah jednoho z nich se většinou vejde do menšího sáčku od 500 g rýže, snad jen u chili noc carne použiju na 380gramový balíček sáček od kilogramového balení rýže. Tyto obaly se mi zdají celkem pevné, dokud nedojde k jejich natržení; pak už se díra šíří rychle (známe od sáčků s bonbóny). Je proto dobré sáček při otvírání netrhat, ale odstřihnout okraj nůžkama. Po naplnění vlastním jídlem okraj sáčku zaroluju a přelepím (párkrát) izolepou. Nevzpomínám si, že by se mi nějaký takovýto obal někdy protrhl, ale stejně vkládám takto zabalené potraviny ještě do dalšího „igeliťáku“; ovšem to bych dělala, i kdybych těmto obalům stoprocentně důvěřovala, protože na jedno jídlo mám víc balíčků a chci je mít pohromadě, abych před vařením nemusela kompletovat jednotlivá jídla jako dvojice v pexesu.

 

Plastové obaly od potravin + žehlička a alobal

Spousta prodávaných plastových (PP) obalů jde znovuuzavřít tím, že vytvoříte široký svár pomocí žehličky. Mezi sáček a žehličku je třeba vložit něco, co vede teplo, ale zabrání přichycení rozteklého plastu na žehličku, já používám alobal nebo pečicí papír.

 

Obaly od potravin obsahující hliníkovou fólii + žehličkaobaly_02

Nyní se dostávám ke svým oblíbencům. Kdysi mě napadlo zkusit uzavřít sáček od sušeného mléka (tvořený hliníkem a plastem) tím, že ho přežehlím a ukázalo se, že tak mohu jednoduše vytvořit spolehlivý obal i na sypké potraviny. Tyto obaly používám i na tak rizikové potraviny jako je sušené mléko s kakaem nebo obilná kaše s mlékem a cukrem a nikdy se mi žádný neotevřel ani neprotrhl. Jediným problémem je, že se mi nikdy nepodaří shromáždit tolik sáčků od sušeného mléka, aby mi stačily na zabalení všech potravin na dovolenou. Pokud si ale začnete více všímat obalů potravin, které kupujete, zjistíte, že řada z nich je zabalena do obalů, které jsou tvořeny vícevrstvou fólií obsahující hliník. Plast (PE, PP nebo PET) na vnitřní straně obalu nejen zabraňuje kontaktu potravin s hliníkem, ale umožňuje také obal znovuuzavřít případně vytvořit libovolný menší sáček potřebné velikosti. Pro balení porce pro jednoho je možné použít např. obaly od polévek, ze sáčku od velkého balení chipsů můžete vytvořit balíčků hned několik, využít se dají i některé sáčky od koření. Do těch sice nezabalíte celé jídlo, ale vejde se do nich např. 25 – 30 g domácího jerky. Pokud si takových balíčků uděláte více (např. jeden na den nebo na dva), ponesete sice o pár gramů víc, než kdybyste všechno nasypali do jednoho uzavíratelného sáčku, ale zase si líp pohlídáte, kolik toho sníte, čímž se zmenší riziko, že pár dní před koncem akce zjistíte, že jste včera sežrali, co jste měli na zejtra a od dneška tedy budete o hladu. Do těchto malých sáčků by šly zabalit i porce sušeného mletého masa. To se dá přidat třeba do cestou zakoupené rýže, kuskusu nebo bramborové kaše. Vylepšit jím můžete i kupovaná levná bezmasá jídla (sem počítám i jídla typu Dobrý hostinec s obsahem masa kolem 1 %), pokud tedy sušené maso nepřidáte do originálního obalu už doma (ustřihnu jen tenký okraj obalu, dosypu maso a znovu uzavřu pomocí žehličky; výrobci nám vycházejí vstříc a obaly vyrábějí s dostatečnou rezervou :-)).

obaly_05Pokud se rozhodnete vyzkoušet tento druh obalů, mějte na paměti, že nejsou všechny prodávané obaly stejné a např. použité plasty nemají stejnou teplotu tání. Jak jsem uvedla výše, nikdy mě nezklamala fólie od sušeného mléka, ale domácí svár u sáčku od kakaa v jednom případě částečně povolil a trochu obsahu se vysypalo. (Pokud však takovýto nevyzkoušený obal použijete na potraviny, u nichž vysypání nehrozí (domácí müsli tyčinky, trochu lepkavé sušené ovoce), není asi ani nutné vkládat jednotlivé balíčky do většího sáčku sloužícího jako pojistka při nežádoucím otevření).

I povrchové úpravy bývají různé, takže zatímco některé fólie můžete přežehlit přímo, některé se na žehličku přichytávají a je třeba mezi ně a žehličku vložit další vrstvu (alobal, pečicí papír) stejně jako u zažehlování plastových obalů. Pokud chci mít sváry rovné, používám jako pravítko kuchyňské prkénko. Dobré je u hotového sáčku zastřihnout rohy dokulata, aby balíčky svými špičatými růžky neohrožovaly své spolubydlící v zavazadle.

Je samozřejmě dobré, když balíček neobsahuje zbytečný vzduch. Pokud mám při balení čas, používám následující postup. Při uzavírání sáčku nepřežehlím hned celou stranu sáčku, ale ponechám otvor, do kterého se vejde brčko. Brčkem se pokusím vysát co nejvíc vzduchu, brčko vytáhnu a v místě „tunýlku“ pro brčko rychle stlačím sáček prstem, otvor přežehlím. Postup to není zrovna elegantní, ale docela se mi osvědčil. Pokud nemám brčko, nechám na jedné straně opět malý otvor a pokusím se ze sáčku vymáčknout co nejvíc vzduchu, pak zase rychle otvor ucpu prstem a zažehlím. Do vakuového balení to má sice daleko, ale pro naše účely je důležité, aby výsledný balíček nebyl jako nafouknutý polštářek. Ten nejen zabírá víc místa, ale také může pod tlakem povolit. Pokud někdo neví, co mám na mysli, může si zkusit praštit do neotevřeného sáčku chipsů (a poté obsah zkonzumovat a obal použít na zabalení „expediční“stravy :-)).

 

Obaly od potravin obsahující hliníkovou fólii a plastový „zip“obaly_03

A dostáváme se k nejvyšší úrovni mnou používaných obalů. Občas narazím na výrobek, jehož obal obsahuje nejen hliníkovou fólii, ale i plastový „zip“. Mám tyto sáčky mnohem raději než prodávané pouze plastové (asi polyetylenové) sáčky se zipem. Jejich trochu větší hmotnost mi přijde jako přijatelná cena za mnohem větší pevnost. Do malých (např. od 100 g kyseliny citronové) balím třeba sáčkový čaj, jerky, sušená rajčata nebo ovoce. Toto balení se vejde do kapsy, na kole do podrámové brašny nebo do mapníku. Hodí se tedy jako pohotovostní balíček v situaci, kdy není možné zastavit (bouřkový mrak za zády) a žaludek už se kroutí hlady.

obaly_04Přiznám se, že občas koupím něco jen kvůli obalu. Tak mi do sbírky přibyly obaly od čajů (ovocný Sir Edward z Lidlu, ovocný Zlatý šálek) a od 200 g sušených brusinek (taktéž Lidl). Tuto velikost (cca 20 x 15 x 5 (dovnitř složené dno) cm) jsem používala už dřív na „rodinná“ balení směsi ovoce a ořechů, ale teď jsem zkusila i další využití. Inspirována prodávanou expediční stravou jsem do sáčku nasypala domácí instantní jídlo (předvařená rýže s masem a zeleninou, bramborová kaše se sušenou šunkou nebo mletým masem), zalila vařící vodou, zamíchala, zabalila sáček do mikiny a nechala odstát. No, a k jídlu to bylo a i sáček přežil pokus bez viditelných změn. Sice jsem zatím vyzkoušela porce jen ze 100 g sušených surovin, ale v sáčku bylo místa dost, takže moje běžná 125gramová porce by se tam určitě v pohodě vešla (sáček jde při troše šikovnosti uzavřít i po naplnění 750 ml vody). Zkoušela jsem po naplnění vodou a uzavření zipu sáček otáčet a v určité poloze voda vždy začala kapat, ale není to nijak dramatické. Pokud by někdo nedopatřením uzavřený sáček s jídlem zalitým vodou převrhl a hned ho zase narovnal, přišel by maximálně o kapku vody. Horší by samozřejmě bylo, kdyby sáček v poloze ležmo strávil delší dobu, ale pořád jde o míň rizikovou činnost než vložit do spacáku hrnec s jídlem.

Samozřejmě vyvstává otázka, jak je to se zdravotní nezávadností takto připraveného jídla. Moje vzdělání je v tomto směru nulové, takže to co dál napíšu, berte s rezervou, protože jde jen o informace posbírané na internetu, které nemusí být pravdivé, úplné a správně interpretované; jsou tedy to spíš takové moje dojmy z toho, co jsem kde našla. Pokud by sem zavítal nějaký odborník a přidal svůj názor nebo odkaz na důvěryhodný zdroj, budu ráda.

Při čtení různých diskuzí jsem nabyla dojmu, že spousta lidí důvěřuje obalům prodávané expediční stravy, ale má obavy z použití jiného obalu. Nemám k dispozici žádný takový „profesionální“ obal, abych se podívala, je-li na něm uvedeno, z čeho se skládá vnitřek, ale předpokládám, že to nebude nic jiného než jeden z trojice polyetylen (PE), polypropylen (PP), polyetylentereftalát (PET). Tyto plasty jsou považovány pro potraviny za nezávadné, jejich teplota tání je vyšší než 100 °C a i tání je pouze fyzikálním procesem nikoli chemickým, dochází tedy pouze ke změně skupenství a ne k chemickým změnám. To tedy platí v případě, že do těchto látek nejsou přidána nějaká aditiva. Aditiva se snad mohou přidávat v pouze velice malém množství, které je považováno za neškodné. Nikde jsem nenarazila na zmínku o tom, že by se vyráběly tyto plasty (a potravinové obaly z nich) ve verzi pro potraviny uchovávané při běžné teplotě a jiné pro tepelnou úpravu. Kupříkladu plastové krabičky na potraviny vhodné i do mikrovlnky jsou z polypropylenu, sáčky na tlačenku (vaří se desítky minut) jsou z polyetylenu. Taky si myslím, že pokud by výrobci expediční stravy použili na obal nějaký běžně nepoužívaný „supermateriál“, neváhali by se tím pochlubit.

Pro sebe jsem si tedy z výše uvedeného udělala závěr, že pár jídel za rok z takovéhoto obalu mě určitě nezabije a klidně bych si nějaký balíček pro případ nouze přibalila.

Chtěla bych sepsat i pár tipů na domácí instantní jídlo ze sáčku, ale při rychlosti mého psaní to může být taky až na podzim, takže sem hodím alespoň jeden tip, který zvládne každý. Koupenou šunku nakrájím na nudličky, rozprostřu na nějaký tácek, talíř nebo prkénko a vložím do lednice, kde se (za občasného promíchání) za pár dnů vysuší. Usušenou šunku smíchám s koupenou bramborovou kaší s mlékem v poměru přibližně 3 díly šunky na 7 dílů kaše, nasypu do sáčku, zapnu zip a, pokud jsem si nechala dost široký okraj, tak ho ještě přežehlím. Dobré je spočítat si kolik vody na použité množství kaše budu potřebovat a poznamenat si to na sáček. Na sušenou šunku použiju tolik vody, kolik sama váží. Příprava je už pak stejná jako u profesionální expediční stravy – do sáčku naliju příslušné množství ohřáté vody (v případě přípravy bramborové kaše se nemusí ani vařit), zamíchám (nejlépe dlouhou lžící), sáček uzavřu a nechám chvíli odstát. Domácí příprava v tomto případě skoro žádný čas nezabere, zato finanční úspora je docela znát. A pokud použijete mnou navrhovaný poměr šunky a kaše, budete mít v jídle i mnohem víc masa než třeba u profesionální verze od TL.

kase_sunka_a

Kdo má chuť, může zkusit i další instantní kombinace. Pokud smícháte „přílohu“ sloužící k zaplnění žaludku (bramborová kaše, rýže, kuskus, instantní těstoviny) s ochucující složkou (šunka, mleté maso, zelenina) v poměru 7:3 (vše už usušené), mělo by být v jídle maso opravdu znát v každém soustu.

obaly_2015

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Jídlo na cestách. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>